Zjevení Michala Pavlíčka a Moniky Načevy Žatci

Autor: Jiří Navrátil <(at)>, Téma: Koncerty, Vydáno dne: 13. 03. 2010

V Městském Divadle v Žatci se už odehrála spousta muziky ale to co znělo divadlem, v úterý, 9. března, to se všemu co zde kdy znělo, v dobrém vymyká. Michal Pavlíček doprovázel na akustickou kytaru Moniku Načevu, která zpívala zhudebněné texty Jáchyma Topola.

Už jen slyšet Pavlíčka unplugged slibovalo výjimečný zážitek ale to, co předváděl na kytaru, bralo dech. Soustředěný na každé brnknutí nedal divákům vydechnout. Už jen kdyby hrál sám, poslouchalo by se to samo, protože jeho kytara hrála všemi zvukovými barvami a náladami. Dokázal být tvrdě rockový, tak jak ho známe i jen tak nechával ukapávat jednotlivé tóny. Navíc k většině textů, které zpívala Monika, napsal a zaranžoval hudbu on sám.

Jenže on nebyl sám a vlastně oni oba nebyli sami, protože svými verši, jako by byl na pódiu nenápadně přítomen i básník Jáchym Topol.
Proti jiným zpěvačkám má Načeva výhodu herecké průpravy a v jejím podání to bylo cítit. Bylo znát, že s Topolovými texty je sžitá, že je umí podat. Možná je víc recitovala či hrála, než zpívala. Když bylo potřeba, vykřičela se do publika nebo jen šeptala, dokázala se ale i položit do melodie. Jakoby se rozpomínala na své herecké působení v divadle Sklep, vytvářela něco jako minimalistické taneční či pohybové kreace, pohybujíc se po celém prostoru pódia. A do toho všeho zněla kouzelná Pavlíčkova kytara.

Celé představení bylo velmi kompaktní a soustředit se museli i diváci v sále. Soustředění ale stálo za to a na tu zhruba hodinku a čtvrt strávenou s Pavlíčkem, Načevou a Topolem bude docela četné publikum dlouho vzpomínat.

V představení zazněly většinou písně z posledního alba Načevy Mami, doplněné o ukázky z předchozích alb.
Zhruba sedmdesát minut zakončili tak jak obvykle končí na svých vystoupeních. Vzpomínkou na Mejlu Hlavsu a Egona Bondyho a slavnou éru “Plastiků” : Magické noci.
V textu upraveném pro Žatec Monika zpívá “…my žijeme v Žatci to je tam, kde se jednou zjevil duch sám”. Ano. Zjevení, to je přesně to, co nastalo v úterý večer v Městském divadle v Žatci. Zásluhou Načevy, Pavlíčka a Topola. Ale i zásluhou pořadatelů, kteří se nebáli je dovézt. Michal Pavlíček může být, rád, že nežije ve středověku, protože to co předváděl, to byla přímo ďábelská muzika. Jen houšť a větší kapky takových čar kouzel a uhranutí.

Jiří Navrátil